Každá blond potřebuje svou brunetu…

Tenhle nadpis je část textu z písničky „Pre teba“, který jsem úplnou náhodou slyšela v den, kdy jsem ztratila naději, že vše zvládneš, vstaneš…den, kdy jsem poprvé v životě padla v zoufalství a žalu k zemi, nebyla schopná mluvit a jediné na co jsem se v duchu ptala: „proč?“… Celý text písničky je o nás dvou – o Míše a Míše – jen….kéž by ten konec dopadl stejně jako v klipu dané písně, kde se její „best friend“ zvedne z postele a ony odchází spolu z nemocnice…

Ty jsi se z té postele už nikdy nezvedla a já nemám den, kdy bych na tebe nemyslela nebo mi tě něco nepřipomnělo…stačí podobný smích, něčí oblečení, oči, styl chůze, vlasy, tvoje písnička, oblíbený film, zmínka o jméně, místo, kde jsi žila, oblíbené barvy, tvé iniciály, tvá gesta, co bys řekla, jaká by byla reakce,…“mám si to vzít na sebe, co myslíš? A co mu mám na to říct?“ Tvůj neustálý pozitivizmus do mého negativního světa…Tvůj pohled na obě strany mince, neodsuzování, naslouchání… Protože dokud jsi tu byla, tak byla odpověď na všechno, co jsem měla v hlavě a dokázala jsi odpovědět naprosto rozumně, bez zášti a nenávisti ke komukoli. S naprostým klidem a nadhledem.

Byla jsi můj sedmnáctiletý vztah, který ve vteřině zmizel…nebyla ani možnost ti cokoli říci, poděkovat za vše,…nebyla možnost se omluvit za ty mé dva hloupé roky,…ačkoli ty by jsi teď ve smíchu řekla, že se mnou těch hloupých let bylo o hodně víc. 😊

Vždycky jsem žila v domnění, že přátele jsou a budou. Vždy kolem sebe nějaké máme. Máme komu zavolat, jít na kafe, popovídat. Ale ve chvíli, kdy jsi odešla, tak mi začalo den ode dne docházet, že člověk už nemá odpovědi, jako od tebe… téma, které jsem mohla řešit jen s tebou a ani smích…smích a pláč ze smíchu… tancování bez hudby nebo naše vyjížďky za tichem k vodě….a už nikdo nepřijde, kdo mě bude znát jako ty. Už nemám potřebu vyprávět život do detailů jako tobě. Už mi nejde se vracet myšlenkami, jako mohou ostatní, když vzpomínají na skvělá léta v pubertě…

S mladím si odešla a nastala jen dospělost… ačkoli jsem už měla dvě děti, pokaždé, kdy jsi byla se mnou, tak mi bylo opět 17 let…Kdykoli si k nám přijela, jednou větou jsi mě položila na lopatky i když jsem křikla na Julinku, tak jsi hned argumentovala něco v tom smyslu „neboj Juli, ona mamka byla to samé a víš co ještě dělala?“ Okamžitě si mě vrátila do pozice „buď taky trochu dítě“…

Každý víkend spolu, všechny prázdniny, kdy jsme psaly deníky o našich láskách, kde se opily, co pak vyváděly, jaký patník posprejovaly a dokonce něčí dveře od garáže…jak jsme si hrály na drsné SK8 a pak se tomu celý rok zase smály…A když přišlo na řadu mé velké „ANO“, byla jsi svědkem mé a Lukyho lásky a dnes když dnes vidím fotky ze svatby, tak pláču… a ne z důvodu, že to byl můj svatební den…

Moc si přeji, abych jednou u těch všech míst, kde tě stále vidím, vnitřně nebrečela. Přeji si, abych si řekla, že to bylo báječný….

….děkuji za těch mnoho let s tebou a tolik neuvěřitelných zážitků, za to jaká jsi byla, jak jsi mě vlastně naučila dívat se na svět pozitivně a vidět vždy obě strany mince…snažit se hned neodsuzovat, ale naslouchat a být k lidem laskavá, protože já na rozdíl od tebe byla celé mládí hulvát. 😊

Každý den si říkám, že je čas nechat tě jít, a čím více se blíží porod mého miminka, vím, že musím, jelikož mu nechci dát do života mou nevyrovnanost s tvým odchodem, ale jen radost a úsměv při jakékoli vzpomínce na tebe…

Už se neptám proč tu nejsi, proč jsi musela jít…už vím, že každý z nás má na hraní v životě své kostky a vše je jasně dané, a že i tragédie mají přinést těm, kdo žijí, to pozitivní,…jen to někdy trvá déle nebo musíme více hledat…

S tebou odešel můj upřímný smích a dítě ve mě…, a možná to je důvod, proč přivítám třetí miminko. Dostala jsem od Boha tak nádherný dar, a ne možná jen proto, že si mě tyhle dušičky vybraly…ale mají mě naučit se zase upřímně smát,… být ještě více pozitivní a nalézt to ztracené dítě ve mně…

Potřebuji v hlavě ukončit kapitolu, abych mohla začít novou…nový život, který nás přivítá za pár dní/ týdnů…Můj druhý syn, třetí miminko, náš další Dar…

A tebe pustit tam někam nahoru a být připravená nevzpomínat ve smutku, ale radosti….A proměnit tak pro mě smutné září na šťastné září…

Sbohem Miško, mé double M, moje Milky Way,… S láskou tvá M

P.S. až jednou budu stará a ošklivá, půjdu za tebou někam tam nahoru a doufám, že se mi nebudeš smát, že ty jsi stále kost a já taková stará rašple. 😊