Mám pro vás

Můj příběh

Snažíte se zhubnout a stále to nejde podle Vašich představ? Držíte různé diety, ale po pár týdnech či měsících nevidíte výsledky a necháte toho?
Vím přesně, jak se cítíte. Byla jsem totiž naprosto ve stejné situaci.

Mé tělo nepatří mezi „vyvolené“, které může sníst, co chce a nepřibere ani deko. Možná na postavě to nikdy znát nebylo, ale poměr tuku a svalů byl vzhledem k mé váze katastrofální. Skutečnost, že chci se svým tělem něco udělat, přišla ihned po prvním porodu. Nechtěla jsem svou postavu nechat na pospas věku, stresu, jídlu ani nedostatku času. Možná bych zůstala jen v nadváze, ale tukem bych postupně došla do čísel obezity.

Jednoho zimního večera jsem se naštvala a řekla si: „Cvičí po porodu každá, zkusím to také.“ Asi v 9 večer jsem se zvedla a začala cvičit. Po prvním namáhavém cvičení jsem měla radost a dobrý pocit, že já lenoch, jsem začala konečně něco dělat. Druhý den jsem si upravila stravu podle toho, co jsem se naučila v kurzu výživového poradce. Zaznamenala si do tabulky počínající váhu a tuky (32 %) a věřila, že všechno bude za pár měsíců, jak si přeji. Začala jsem denně cvičit. Každé ráno jsem si dala budík na šestou, někdy i na půl 6 a šla na to, abych pak celý den na cvičení nemusela myslet. Cítila jsem se báječně, na oblečení to bylo znát, ale vážit jsem se rozhodla až po třech měsících, abych se zbytečně nedemotivovala vyšší vahou díky svalové hmotě. Každý den byl báječný, měla jsem pocit, že konečně to, co je mé poslání v práci, sama na sobě ukazuji a jdu příkladem, nicméně nenašel se za těch několik měsíců nikdo, kdo by řekl, že jsem zhubla. Po třech měsících jsem šla na váhu a ta ukázala 33 % tuku. První reakce byla, že jsem si ji asi špatně nastavila. Tak jsem to udělala znovu a bohužel… váha se nemýlila. Sedla jsem si a začala brečet. Byla jsem úplně zoufalá. Tolik dřiny, sakra, člověk si odebírá od pusy, co může a nic? Proč? V té době jsem s prací výživového poradce teprve začínala a musím přiznat, že klientů, kteří svou váhu dotáhli k cíli díky mně, byla pouze polovina. Prostě jsem na nich praktikovala to, co jsem se naučila ze skript, učebnic a pokud nezhubli, nevěděla jsem, co s nimi dál. A po zvážení sebe sama jsem chtěla seknout s celou svou prací. Jak můžu dělat výživového poradce, když neumím dostat dolů procenta tuku sama u sebe? Dolehla na mě naprostá krize. Měla jsem najednou pocit, že je špatně celý můj život, včetně toho rodinného.

Ale život šel dál a já jsem přestala na hubnutí a svalovou hmotu myslet a začala opět zajídat své nálady čokoládou, buchtami a to ideálně tak, aby mě nikdo neviděl. Věděla jsem, že „kážu vodu a piju víno“, ale tvářila jsem se, že to tak nedělám. Začala jsem kouřit, pila jsem prakticky denně alkohol a jedla, jak se mi chtělo a co se mi chtělo. Byly dny, kdy jsem se přejídala schválně, a to tak, že dokud mi nebylo zle, nepřestala jsem. Kombinovala jsem sladké, kyselé a slané a věděla jsem, že až si dám kyselé gumové bonbony, pak mi bude konečně tak blbě, jak jsem chtěla a půjdu s výčitkami a ohromnou bolestí břicha spát. Bylo to tak každé tři dny. Pokaždé když byl manžel na 24hod. směně. Lhala jsem sama sobě. Nemohla jsem se při čištění zubů podívat ani do zrcadla. Nesnášela jsem se.

Byl podzim a já si šla opět koupit knihy o sebelásce, abych alespoň svou duši zachránila od sebetýrání. Najednou na mě padla do oka kniha „Příručka dámy v běhu“. Měla růžovo-zelený obal a vysloveně na mě řvala: „Kup si mě!“ Jenže problém byl ten, že já běhání od školy přímo bytostně nenáviděla. Nicméně růžový obal se mi líbil, tak jsem si ji koupila. Doma jsem knihu otevřela a byla naprosto uchvácená stylem, jakým je psaná. Smála jsem se od ucha k uchu každý večer, kdy jsem v ní četla a jednoho dne mě přesvědčila o tom, že běhání budu milovat. Domluvila jsem si hlídání a šla. Uběhla jsem indiánským během 3km a vrátila se domů tak spokojená, jako dlouho ne. Vyhodila jsem cigarety, přestala pít a řekla si, že jídlo teď zkusím zase jinak. Vyřadila jsem ze své stravy úplně bílý cukr. Váha stále ukazovala 33 % tuku a já se rozhodla, že se zvážím, až uběhnu jednou třeba půlmaraton. Během několika měsíců jsem začala běhat deset kilometrů. Na pohodu, ne rychle, ale v kuse. Zvládala jsem ji běhat 3x týdně, cukr jsem nejedla a byla jsem na sebe pyšná. Dostat se na jednadvacet km z deseti pro mě už nebylo tak těžké a hlavně, nebyla jsem na to sama. Běhala jsem s holkami, povídaly jsme si u toho a bylo to celé skvělé. Měla jsem báječný pocit, oblečení ze mě trochu padalo, kamarádky mě začaly chválit, protože mě potkávaly na silnici, ale výrazného zpevnění si nikdo, včetně mě, nevšiml. Každopádně jsem měla eso v rukávu, abych si zvedla sebevědomí. Měla jsem fotku postavy z večera, kdy jsem poprvé začala cvičit, a tak jsem se podobně vyfotila i předtím, než bude vážení, abych viděla výsledky. Dala jsem si fotky vedle sebe a hledala jak malé dítě rozdíly. Přišlo mi, že možná trochu rozdíl tam je. Poslala jsem fotky manželovi a ten mi na to napsal: „Jj, na té druhé jsi víc opálená, viď?“ Takovou odpověď jsem nečekala, nicméně jsem si řekla, že mu pak vyfotím výsledky na váze. Přesně po 6 měsících jsem vlezla na váhu, která ukázala mínus 2 kg a 29 % tuku. Vyvalila jsem oči a chtěla váhu vyhodit oknem. „Tak já tu půl roku, sakra, nesním ani drobek cukru, běhám a mám dole jen 4 % tuku?“ Měla jsem chuť jít vyhodit všechny učebnice o zdravé stravě, okomentovat všechny články o hubnutí a cvičení! Vše bylo k ničemu. Další ztracené měsíce života něčím, co nemělo absolutně žádný smysl. Nicméně běhala jsem dál, dál jsem nejedla cukr, bylo to tak zažité a popravdě se mi žilo lépe alespoň vnitřně, ale výsledky jsem již nečekala. Asi týden potom jsem si zlomila zápěstí při pádu ze schodů. Verdikt – měsíc sádra. Tak a máš to... Jsi v konci úplně, už nemáš své stresy jak zničit, zadupat je cestou desítky do země. Už je nevyběháš, už ty čerty z hlavy minimálně měsíc nedostaneš. Přišel první den manželovy směny a já seděla a dívala se do kuchyně. Vše ve mně řvalo: „Nechoď tam,“ jenže já šla… Jelikož pro mě po půl roce čokoláda nebyla lákavá, začala jsem se doslova přejídat tím, co bílý cukr nemá – tuny ovoce, raw tyčinky, sušenky bez cukru… Byla jsem schopná sníst samotnou bramborovou kaši s omastkem, jen aby to nemělo klasický bílý cukr. Když mi sundali sádru, k běhu jsem se už nikdy nevrátila. Měla jsem strach, že neuběhnu po měsíci ani 5 km a nechtěla jsem zažít zklamání, že mi po pár kilometrech dojde dech a já zastavím. To by byla pro mě prohra větší, než fakt, že běhat nepůjdu vůbec. Jelikož jsem něco dělat musela, alespoň pro zničení „čertů“ v hlavě, začala jsem cvičit podle videí. Bylo to náročnější a díky tomu jsem měla pocit, že nabírám jisto jistě svalovou hmotu. Otěhotněla jsem podruhé a chuť na čokoládu byla čím dál silnější. Ve čtvrtém měsíci těhotenství jsem si dala zmrzlinu a od té doby jsem bílý cukr začala zase jíst. Naštěstí bylo mé druhé těhotenství naprosto bez komplikací a mohla jsem ve cvičení pokračovat. Cvičila jsem pro pocit, abych tenhle svět dokázala den co den vstřebávat pozitivně. V pátém měsíci těhotenství jsem u manžela v práci vzala do ruky činku a začalo se mi to strašně líbit. Nedalo se nic dělat, musela jsem je mít doma a začala s nimi cvičit. Bylo mi skvěle, a co víc? Začaly se rýsovat viditelné svaly na ramenech a malé bicepsy. V osmém měsíci těhotenství jsem zvedla 8 kg na každé ruce. Měla jsem jednoručky a cvičila tak, abych neohrozila malého a zároveň posílila celé tělo. Napsala jsem si plány cvičení 4 x týdně, ale jídlo jsem tolik neřešila, jenom jsem se nepřejídala.

Po šestinedělí jsem se pevně rozhodla vzít vše do svých rukou. Žádné články, žádné učebnice. Mám praxi s klienty, hubnou mi lépe a lépe, přeci vymyslím pro sebe potraviny, které mi vytvoří svaly, díky kterým zadek bude na svém místě! Váha po porodu ukazovala 28 % tuku. Řekla jsem si: „Tož to je super po porodu! Činky měly smysl!“ Dál už jsem je ale nechtěla – nevím, zda tu lásku k nim nezpůsobily jen hormony chlapa, kterého jsem měla v sobě. Chtěla jsem posilovat pouze s vahou vlastního těla, nic víc, nic míň. Upravila jsem si stravu, která mi dávala konečně větší smysl a začala cvičit podle aplikace, kde jsem se naučila cviky na každou část těla. Po čtyřech měsících jsem se vyfotila a wau… ten progres byl nepopsatelný! A co váha? 18 % tuku! No pecka peckovitá! Předělala jsem kompletně systém jídelníčků a hubnutí pro klienty. Řídila jsem se jen vlastním rozumem a tím, co fungovalo na mě samotnou. A co se stalo? Už jsem neměla polovinu klientů, se kterými jsem si nevěděla rady. Najednou jim to šlo jako po másle, a přitom se nemuseli vzdát oblíbených sladkostí ani ostatních dobrot. Moje úspěšnost byla 98 % zhubnutých klientů. Po půl roce cvičení se dostal můj zadek na místa, které si snad pamatoval jen z mládí. A já na sebe poprvé v životě začala být maximálně pyšná. Mohla jsem si vzít na sebe, co jsem chtěla, poslouchala od cizích lidí, jak mi to sluší a jak to dělám. Začala jsem sama sestavovat tréninkové plány a věřila si, jako nikdy předtím.

Naprosto chápu, proč na začátku nic nefungovalo. Nebylo to díky cvičení nebo špatnému běhu, ale díky stravě. Samozřejmě, že bych díky cvičení podle YouTube a jiným progres videím, která jsou na měsíc nebo tři, nikdy nedocílila toho, co mám teď, ale to vím, až dnes.

A jak je to nyní v roce 2019? Jím prakticky vše, jen jsem tomu dala systém. Necvičím denně, ale pochopila jsem spojení cvičení versus regenerace. Jsem dva a půl roku po druhém porodu, mám hodnotu tuku 8,3 % a chci si dál žít svůj sen. Sen o dokonalé postavě, pevných rukou, stehnech, která se při chůzi neklepou a zadku, který konečně našel své místo.

Má praxe

  • 2009 – Výživový poradce a sportovní dietolog – škola MAHRA s.r.o. Praha pod vedením MVDR. Ing. Miloslava Valenty
  • 2010 – absolvování odborného semináře Praktická obezitologie pod vedením MUDr. Martina Matoulka
  • 2010-2011 – praxe u obezitologa MUDr. Martina Matoulka na Karlově náměstí v Praze
  • 2011 – současnost – podnikání v oboru Výživového poradenství v kanceláři v Pelhřimově
  • 2011 – výživová poradkyně na Dnech obezity v Brně
  • 2011 – současnost – posilovna, kardio cvičení, posilování s vlastní vahou těla, půlmaratonská běžkyně
  • 2013 – současnost – spolupráce s lekarna.cz a ordinace.cz
  • 2013 – absolvování odborného semináře Sportovní výživa
  • 2013 – absolvování odborného semináře Zdravá výživa dětí
  • 2013 – absolvování odborného semináře Psychologie hubnutí
  • 2013 – současnost – spolupráce s obvodními lékaři na Pelhřimovsku
  • 2013 – vydání první knihy „Mé milované já“
  • 2013 – založení charitativního běhu v Pelhřimově „Běh pro úsměv“
  • 2013 – založení Nadačního fondu Julinka – jako jediný v ČR bojuje proti dětské obezitě
  • 2014 – současnost – přednášky pro ZŠ v Pelhřimově – Baštíme s úsměvem aneb učíme děti lépe jíst – spolupráce na tomto projektu s městem Pelhřimov
  • 2014– současnost – výživová poradkyně na Dnech zdraví města Pelhřimov
  • 2014 – současnost – vedení semináře „Psychologie hubnutí aneb hubnutí začíná v hlavě“ pro širokou veřejnost
  • 2015 – absolvování odborného semináře Pozitivní psychologie
  • 2019 – Fitness trenér – kurz akreditovaný MŠMT
  • 2019 – absolvování odborného semináře Výživové postupy ve Fitness

Co o mně napsali?

Paní Michaela je úžasný člověk na správném místě! A když už se rozhodnete k ní jít, tak vás v tom nenechá. Ne že tam přijdete a dělej se mnou co umíš, taky musíte "zabrat", ale ona umí namotivovat, zvedne vám sebevědomí. Já za 12 týdnů zhubla 11 kilo a cítím se jako kdybych měla dole 20. JÁ, závislák na sladkém a dala jsem to! A to jsem občas "hřešila". Pokud stále váháte, tak určo neváhejte!!!

Martina Kosová

Díky Míše jsem se naučil snídat, svačit, dodržovat pitný režim a jíst zdravě. Děkuji ti za jídelníček, do kterého jsi mi zahrnula i mé milované sladkosti a děkuji ti za proměnu, kterou jsem prošel. Za 6 měsíců a 7 dní jsem se dostal na váhu o 18kg méně, a to vše bez cvičení a bez hladu. Stačilo se držet tvých instrukcí a srovnat si v hlavě, že ty kila dát dolu prostě chci, a ono to opravdu šlo. Děkuji Ti za vše ❤️🙏🏻

Jaroslav

Michaela Tulachová to je osoba která dává radost do života, kouč na jiný zdravý šťastný a spokojený život. Již před lety jsem k ní zašla ze zvědavosti...a najednou mě moc pomohla a naše cesty se staly v přátelství.❤..A běh pro úsměv to je jedna velká akce která má moc velký smysl pro naše děti, společnost. A nyní se těším na její novinku online program💪💪Patří Ti Velké Děkuji❤

Mirka Hrůzová

Rozhodně doporučuji. S Míšou jsem zhubla 25kg, tedy všechna svá kg která jsem nabrala během těhotenství. Trvalo to přibližně 6měsíců...Míša je skvělý člověk na svém místě. Vždy mi ochotně poradila, a hlavně mě naučila že se dá jíst úplně jinak než jsem byla zvyklá do té doby. Hubnutí s Míšou je hračka a jestli váháte, určitě do toho jděte:)

Aneta Snopková