Štěstí je, když se dva velcí a dva malí, mají rádi v garsonce… :)

Co takhle si postavit velký dům? Koupit drahé auto? Letět na měsíc na dovolenou? Mít značkovou kabelku a ty nejvíce luxusní hodinky? Co kdybychom si každý týden koupili něco na sebe, ačkoli to vůbec nepotřebujeme, ale…potřebujeme pocit štěstí a ten je…? Cože v kusu oblečení? Dovolené? Autě?

Ještě pár krásných měsíců mi je 29 let. Jak krásný věk, ale nebudeme si lhát, trojky na začátku se bojím. Možná proto, že s dvojkou jsem se konečně naučila žít a nějakým způsobem ji ovládat. Budu tedy doufat a věřit, že s trojkou je to pouze pokračování a ne opět učení. 🙂 Nechci nijak zde mluvit o svém věku a narozeninách samozřejmě už vůbec ne (vzkaz pro manžela – krásných třicet mi bude 18. 5.) 🙂 , ale kdybyste si třeba vzpomněli… 🙂 Ne dobře, už jen k tématu. 🙂 Dvacet osm let jsem žila pro pocit štěstí, který se dá pouze koupit. Chceš mít lepší náladu? Kup si kabelku, auto, letenku, kufry, lyže, drahé boty, večeře, náušnice, telefony,….Dvacet osm let jsem žila pro to, že život je pouze o práci a rodina je takový doplněk. Doplněk, kam se vracíte z práce, abyste sdělili, co jste vše udělali, dokázali, vydělali a s pocitem úspěchu, že jste další den zase zvládla desítky věcí, jdete spát. Štěstí jsem si kupovala v drahé formě, na kterou jsem si musela vydělat. U snídaní, oběda i večeří jsem seděla s telefonem či notebookem. Při hraní s Julinkou jsem byla myšlenkami v práci, protože peníze nosí štěstí, že? Díky penězům koupíme byt, postavíme dům, letíme na dovolenou, koupíme si, co chceme…Novodobé myšlenky rádoby internetových lídrů nás učí být produktivní, nebýt líný a neustále někam směřovat. Ideálně v práci výš a výš. Internet i knihy jsou toho plné. „Soustřeďte se pouze na to, v čem jste jedineční!“ „Nebuďte otrokem ostatních!“ „Pracujte, pracujte, pracujte, abyste za sebou nechali pořádnou čáru.“ Jakmile to neděláte, připadáte si více než méněcenná a naprosto k ničemu…

Celý život jsem se honila za penězi. Stoupala výš a výš, abych neustále dosahovala pocitu štěstí. Měla jsem klapky na očích díky knihám a internetovým kurzům, kde se dozvídáte, že si musíte neustále zadávat nové a nové úkoly a plnit, plnit, plnit…jelikož nejdůležitější je být dokonalá, ať už jste dokonalá v čemkoli…

„Co si to zase provedla Juli?“ Zakřičela jsem.

„Maminko já jsem si chtěla ostříhat vlásky“

„Juli nedělej kraviny, nemám na to náladu ani čas“

Mám toho tolik v práci. Jsem úplně vyřízená, potřebuju dodělat jídelníčky a ona neustále něco chce. Potřebuju pracovat, abych…si mohla koupit, koupit a zase koupit….pocit štěstí přeci. Křičela jsem nejen na ní, ale i na svého muže. Pracovala jsem před spaním, ve svých snech a v noci se mnohdy na dvě hodiny vzbudila…potřebovala jsem to vždy domyslet, abych měla v hlavě klid, který stejně nikdy nepřišel, jelikož jsem vždy vymyslela něco nového.

Říká se, že v určitou chvíli potkáte právě takové lidi, které kolem sebe potřebujete z nějakého důvodu mít. Nevím proč, ale začínám věřit, že tomu tak opravdu je. Nepotřebujeme mít kolem sebe desítky známých. Stačí rodina od které se učíte o tom, co je láska, obětí, upřímnost, upřímný úsměv, nehektičnost, vděčnost, mateřství,…Já jsem se provdala do úžasné rodiny, která mě naučila základní principy života. A to je dar, který nelze žádnými čísly vyjádřit…Je pravda, že jsem pár let vzdorovala (jelikož jsem býk a mé názory na život jsou přece ty nejlepší, 🙂 …ale díky rodině svého milovaného muže jsem pochopila, že materiálnost je opravdu na posledním místě. Po letech žití v „blahobytu“ jsem zjistila, jak jsem byla dvacet osm let úplně „chudá“. Přestala jsem se konečně honit za penzi. Zastavila svůj firemní vývoj a začala se soustředit jen na to důležité.

Miluji svou práci v takové fázi, ve které ji přesně mám a slovo „prokrastinace“ bychom měli pochopit, ale určitě ne podle něj žít celý život. Je to přesně rok, co si neberu práci domů a neznám větší svobodu, než tu, že doma jsem maminka nebo manželka bez myšlenek na to, co potřebuji dodělat.

Dnes už vím, že s vyšší pracovní funkcí je možná více peněz, ale také více starostí, méně času na rodinu a k čemu stavět dům a splácet dluhy, když v tom velkém domě majitel zůstane nakonec většinou sám anebo tam jsou všichni, ale slovo „Mít rád“ z tohoto domu dávno vymizelo. Mnohdy rodiny s nízkým platem si vezmou hypotéku na 30 let, mají z toho deprese a vše jen proto, aby si v šesté dekádě života řekli: „Tak mám splaceno.“ Díky dluhu si denně nadělávají více hodin v práci, přijdou domů strhaní, bez nálady na vyprávění svých dětí o školce, škole, kamarádech,…Vše jednou přejde u sezení u stolu, kdy všichni drží telefon a dopisují si, místo toho, aby komunikovali s těmi, kteří jsou opravdu důležití. Štěstí není mít velká auta, drahé domy ani jezdit na dovolené na konec světa,…Štěstí je když si všichni, i kdyby v malém pronajatém bytě, mají rádi… 🙂

Štěstí si nekoupíte, ani ho nedokážete nijak vytvořit. Štěstí je o vztahu a důvěře s těmi, které z celého srdce milujeme. Štěstí je, když se vás vaše dítě nebojí a řekne vše, co ho trápí. Štěstí je, když máte všichni zdravé tělo a můžete ho používat na nejdůležitější činnost…například když se objímáte, hrajete si, smějete se, mazlíte,… Štěstí je, když vás manžel miluje i když třeba strašně vaříte 🙂 a dcera vám to říká každý večer před spaním. Štěstí je, když do práce nechodíte kvůli penězům, ale proto, že vás to baví….a také štěstí je, když na to vše přijdete skoro ve třiceti letech a ne třeba až v sedmé dekádě života…protože štěstí není žít pro práci, ale žít pro ty, které milujeme. 🙂

 

Mějte se rádi! 🙂

Vaše MT

Komentáře